Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínky na Aidičku

Moje kamarádka Aidička byla takzvaná pouliční směs.

U mých páníčků se objevila v dubnu v roce 1993 na zahradě jejich domu,jako malé,asi dvouměsíční štěně.  Odkud přišla, kde se tam vzala nebo kdo ji tam vyhodil, se jim nikdy nepodařilo zjistit.

Ani její původ-něco mezi jezevčíkem, welsh corgim a malým vlčákem.Obrazek

Ale byla to báječná kamarádka, ostražitá hlídačka, bezva psí společnice.

Když si páníčkové pořídili mne, přijala mě s veškerou důstojností, jak se na takovou psí dámu sluší.

A to už jí bylo víc jak devět let !!

Mně se moc líbila, zvláště v době kdy jsem byl štěně. Byla stejně velká jako já, stejně barevná jako já....dokonalá učitelka pro nového člena smečky. Obrazek

Hned od samého začátku mne vychovávala. Učila mne správnému chování na zahradě, že v záhonkách se nelítá a chodí se pěkně po cestičkách, to...se chodí dělat do nejzapadlejšího kouta zahrady a ne v trávníku,protože ten je na vyvalování se na sluníčku..

Obrazek

 

 

 

 

 

 

Jezdili jsme s páníčkama na Benešovsko na parcelu a tam mne naučila  chytat myšky !!!!!!!!!!!  Páníkům se to moc nelíbilo, každou chvíli zahučeli do nějaké vyhrabané díry, ale nás to neodradilo...... dolovali jsme dál.

Obrazek

 

Nejvíce jsem jí ale miloval v době jejího hárání......to jsem byl zamilovanej až po uši a pořád jsem se nabízel. 

Obrazek

 

Jenže Aidinka si našla jiného ženicha. Jednou, takhle  při  podzimním  zájezdu na parcelu si odskočila k sousedovic jezevčíkovi. Samozřejmě, že nám se ani štěknutím o ničem nezmínila!!!!!!!!!!!!! A najednou----14.prosince 2004, ve svých  11ti a půl  letech porodila krásné štěně !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Sice jenom jedno, ale byl to kluk jako buk!!!!!!!!!!!!

Obrazek

 

Říkali jsme mu DINGO.  Jak pomaloučku rostl a zvykal si na okolní svět, tak najednou taky objevil mne.  To bylo nadělení......všude se mi pletl pod nohama, všechno mi sebral, každou baštu přišel ochutnat a dokonce chodil ke mně i spát.

Obrazek

Když mu byli skoro tři měsíce tak ho páníčkové darovali do rodiny k dětem, které ho strašně milovaly a milují dodnes. Má se královsky.

Aidička se ještě dožila naší Nelinky, ale v říjnu 2006 odešla do psího nebíčka.

Teď na nás na všechny dává od tamtud  pozor a my zase na ni s láskou vzpomínáme.

Pojďte si s námi prohlédnout fotoalbum, ať vidíte co legrace a psích kousků jsme spolu zažili.Obrazek

Obrazek

 

 

Hafici.cz

 

Náhledy fotografií ze složky Vzpomínky na Aidičku

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zdravím

(Věra & Jannyk, 4. 11. 2008 18:11)

Moc hezky napsané . Máte moc hezké miláčky !!!!